Na nekryté člunové palubě bylo umístěno dvacet záchranných člunů. Z toho 14 velkých dřevěných, dva takzvané pohotovostní dřevěné kutry a čtyři skládací čluny; skládací se nazývaly proto, že po obvodu jejich plochého dna byla složena plátěná bočnice, která se zvedala a upevňovala dřevěnými vzpěrami; nebyly-li plátěné boky zvednuty, mohl člun fungovat jen jako vor. Tyto čluny byly běžně známé jako engelhardty podle jména dánského námořního kapitána, který je zkonstruoval. Velké čluny a kutry byly umístěny na obou stranách člunové paluby, na pravé straně byly označeny lichými čísly od 1 do 15 a na levé sudými od 2 do 16. Na každé straně jich bylo osm, číslovaných postupně od přídě k zádi, čísla 1 a 2 měly kutry. Skládací čluny byly označeny A, B, C a D; čluny A a B byly uloženy po stranách člunové paluby a B a C na krátké plošině tvořené stropem důstojnických kabin. Po spuštění kutrů 1 a 2 měly být na stejných člunových jeřábech spuštěny skládací čluny.
Každý velký dřevěný člun byl pro 65 osob, kutr pro 40 a skládací člun pro 47 osob. Tedy všechny čluny dohromady mohly pojmout 1178 osob a onu tragickou noc bylo na palubě Titaniku 2 207 lidí.
V její přední části se nacházel navigační můstek vzdálený 58 metrů od přídě. Na můstku byla kormidelna s kormidlem a kompasem, bezprostředně za ní mapovna. Napravo od kormidelny byla navigační místnost, kapitánova kajuta a část kajut důstojníků, nalevo zbytek důstojnických kajut. Uprostřed člunové paluby, za předním komínem, byla radiotelegrafická místnost a kajuta radistů. U druhého komínu byla tělocvična.
2024 ©