Gigantický film o velké tragédii, která vzrušuje svět více než šestaosmdesát let. Jeho zrod provázely legendární potíže, ale i obrovské úsilí a doslova technické zázraky. Je to nejdražší z dosud natočených filmů. Diváka okouzlí Titanic v dosud nejvěrnějším provedení i unikátní filmové záběry skutečného vraku.
Film získal 11 oscarových ocenění včetně nejlepší film.
Milostný příběh na pozadí největší katastrofy.
Byl obrovský a luxusní. Lidé o něm ve své pýše říkali, že je nepotopitelný. Když vyplouval Titanic na svou první plavbu, byli na jeho palubě také chudý Jack a bohatá Rose. On vyhrál lístek v pokeru, ona měla pronajato jedno z nejluxusnějších apartmá. Prožili spolu nejkrásnější chvíle života a slíbili si, že už se nikdy nerozejdou - až do oné osudné noci, kdy pýcha lidstva narazila v Severním moři do ledovce, který Titanic neúprosně poslal ke dnu. Krásná romance se změnila ve zběsilý a tragický boj o záchranu. Kolik jim zbývá? Hodina, možná dvě...
Během filmu, který trvá téměř 200 minut prožijete milostné dobrodružství, napínavé drama a katastrofu.
První, němou filmovou verzi mohli diváci spatřit pouhý měsíc po ztroskotání Titaniku. V hlavní roli se představila herečka, která se na Titaniku plavila a přežila.
Prvním ozvučeným filmem o Titaniku byl film Atlantic (režie E.A.Dupont) z roku 1929. Následoval Titanic (1943, r.Herbert Selbin, Werner Klinger) se skvělými trikovými sekvencemi, které byly převzaty i do britského filmu A Night to Remember z roku 1958. Film byl v Německu vzhledem k špatné válečné situaci zakázán, aby nezatěžoval diváky dalšími katastrofami, a tak se jeho premiéra konala v Paříži. Následoval další Titanic (1953, r.Jean Negulescoú) s oscarem za scénář, ve kterém před monumentálními záběry katastrofy dostávají přednost citlivě vnímavé osudy jednotlivých pasažérů a u nás nejznámější zpracování tohoto tématu - Zkáza Titaniku (1958). Následovalo S.O.S. Titanic (1979, r.William Blake) a film Vyzvednutí Titaniku (1980, r.Jery Jameson) s Jasonem Robardsem a Alekem Guinnessem, který pojednává o úspěšném vyzvednutí vraku z mořského dna. A rok před Cameronem vznikl dvoudílný americko-německý koprodukční film režiséra Roberta Liebermana Titanic z roku 1996 s Peterem Gallagherem, Evou Marií Saintovou, Timem Currym a Georgem C. Scottem jako kapitánem Smithem.
Atlantic (1929) |
Titanic (1943) |
Titanic (1953) |
Zkáza Titaniku (1958) |
S.O.S Titanic (1979) |
Vyzvednutí Titaniku (1980) |
Titanica (1992) |
Titanic (1996) |
Titanic (1997) |
A nakonec ta nejposlednější verze, je z roku 1997 od režiséra Jamese Camerona. Film představuje tehdejší zázrak techniky v dokonalé podobě. Cameronovy remaky jsou pověstné. Jejich cílem je vždy vytvořit film technicky co nejdokonalejší, a tím i nákladnější než všechny dosavadní verze. Film získal 11 oscarových ocenění včetně nejlepší film.
Ze čtyř dokumentárních filmů je nejzajímavější 94 minutová Titanica z roku 1992, sestříhaná z podmořských záběrů vraku Titaniku natočených ve formátu IMAX, umožňující ve speciálních kinech prostorový zážitek.
Náklady přesáhly všechny světové rekordy. Film stál dvě stě milionů dolarů a zabral sto šedesát natáčecích dnů.
Tvůrci filmu více než pět let studovali archivy a fotografie. Odbornými poradci se stali Don Lynch a Ken Marschall, světově uznávaní odborníci na tuto problematiku. Když viděli ve studiu v Mexiku v Rosarito Beach maketu Titaniku postavenou Cameronovým týmem, měli prý pocit, že se vrátil čas. Iluze byla dokonalá. Všechno do nejmenších detailů odpovídalo předloze.
Mexiko bylo vybráno za místo natáčení kvůli poloze vody, země a sluníčka - pohyb slunce byl kvůli autentičnosti obzvlášť důležitý. V areálu o rozloze 16 hektarů vznikla obrovská nádrž o obsahu 64 milionů litrů mořské vody. Do něho byla posazena 236 metrů dlouhá a 40 metrů vysoká replikaTitaniku, zkonstruovaná podle původních plánů a jen o deset procent menší než originál.
V prostředí věrně napodobujícím skutečný Titanic jsou brilantní, přesvědčivé vizuální efekty. Počítačových efektů je několikanásobně více než ve Spielbergově filmu Jurský park.
Aby bylo všechno perfektní, dal Cameron podle starých návrhů zhotovit dokonce i takové detaily jako nábytek, koberce či skleničky, ze kterých pili cestující první třídy. Věrnou podobu dostala i vykládaná okna, ložní povlečení, záchranné vesty - prostě tisíce věcí, které vytvořily maximálně věrohodnou iluzi.
Pod vedením nejuznávanějších specialistů na historii Titaniku, vytvořil Cameron se svým týmem mnohem víc než jen filmovou scénu. Stvořil ohromující kopii lodi samotné. Interiéry i exteriéry byly vypracovány s takovou pozorností k detailům, že se na ně nikdy nebude pohlížet na nějaké filmové kulisy, je to prostě Titanic.
Člunová paluba
Alegorické hodiny Tělocvična Kompas |
Promenádní paluba
Konstrukce Konstrukce Okno |
Vchod
Pokoj Sloupek Vidličky |
Schodiště I. tř.
Pokoj s krbem Kormidlo J. C. na palubě D |
Ve filmu může divák vidět i záběry ze skutečného potopeného Titaniku, jehož vrak leží v ledových vodách severního Atlantského oceánu přes tři a půl kilometru hluboko. Pro filmování vraku v této hloubce najal Cameron ruskou vědeckou loď Keldyš, která má na palubě dvě z pěti existujících ponorek s posádkou, které jsou schopny tak hlubokého ponoru (Mir 1 a Mir 2). Téměř celý měsíc je loď nad místem kde se Titanic potopil.
Bylo třeba vyřešit řadu technických problémů. James Cameron chtěl, aby kamera byla venku a byla více pohyblivější. Žádná kamera, která by vydržela tak obrovský tlak, ale neexistovala. Cameron se tedy spojil se společností Panavision a společně vyrobili vlastní prototyp. Kamera byla zabudována do speciálního pouzdra z titanu a umístěna na pohyblivé plošině dálkově ovládané z ponorky. Mohla se pohybovat kolem vraku i uvnitř. Do této speciální kamery se, ale vejde maximálně 12 min. filmu a pod vodou se do ní další film vložit nedá.
Proto nesmělo být ani jedno okénko filmu promarněno. Tým potápěčů musel být dokonale připraven. Nechali podle všech dostupných podkladů vyrobit model vraku. Dělali s ním zkoušky na suchu v hustém kouři. Ruští odborníci pohybovali maketou svojí ponorky přesně tak, jak se měla k vraku přibližovat. Protože věděli jak se dá řídit. Ale zase neuměli natáčet, nevěděli jak se s kamerou pracuje.
Aby získal všechny potřebné záběry musel se Cameronův tým k Titaniku potopit 12x. Každé takové potopení trvá 16 hodin, jen dostat se na dno trvá 2 hodiny. Mužům v ponorce nezbývá nic jiného než čekat. Je tam obrovský tlak. Teplota klesá na bod mrazu a na dně je naprostá tma. Pouze světla ponorky odhalují tajemství, která tu leží. Cameron podrobně komunikoval s ponorkami, aby každý záběr připravili co nejlépe. Chtěli získat ty njelepší záběry.
Získali zcela unikátní záběry, kvůli nim se vyplatí film vidět. Očima kamery se divák dostává do míst, která nikdo od roku 1912 nespatřil.
Leonardo DiCaprio (Jack Dawson)
je ve svých 23 letech jedním z nejtalentovanějších herců své generace. V 19 letech byl nominován na Oscara® za vedlejší roli mentálně narušeného mladíka ve filmu "Co žere Gilberta Grapea?". Šlo o jeho druhý film a získal za tuto roli také ocenění National Board of Review, chicagských filmových kritiků, losangeleských filmových kritiků a nominaci na Zlatý glóbus.
DiCaprio debutoval po boku Roberta DeNira a Ellen Barkinové ve filmu "This Boy's Life" a objevil se v mnoha filmech, m.j. ve westernu "Rychlejší než smrt" se Sharon Stoneovou a Genem Hackmanem, v dramatu mladíka a jeho závislosti na heroinu "Rváčův deník" a s Davidem Thewlisem ve filmu "Total Eclipse", ve kterém DiCaprio hrál básníka Rimbauda.
V roce 1996 hrál po boku Claire Danesové v moderní adaptaci "Romea a Julie" a ve filmové verzi úspěšné divadelní hry "Marvinův pokoj" s Meryl Streepovou a Diane Keatonovou. Jeho posledním filmem je "Muž se železnou maskou" s Jeremym Ironsem, Johnem Malkovichem a Gerardem Depardieuem. Objeví se také v nejnovějším filmu Woodyho Allena, který bude mít premiéru v roce 1998.
DiCaprio se narodil v Los Angeles a s herectvím začal ve 14 letech, v reklamách a naučných filmech, později v televizních seriálech jako "Growing Pains".
Kate Winslet (Rose DeWitt Bukaterová)
na sebe poprvé upoutala mezinárodní pozornost svou rolí ve filmu Petera Jacksona "Heavenly Creatures", ve kterém ztělesnila mladé děvče, jehož vztah s přítelkyní, obdařenou podobně bohatou představivostí, vyústí ve vraždu. Její slibná kariéra pokračovala rolí Marianne ve filmu Anga Leeho "Rozum a cit". Za tuto roli po boku Emmy Thompsonové získala ceny SAG a BAFTA za nejlepší výkon ve vedlejší roli a byla nominována na Oscara®, to vše v roce 1996. Dále hrála Sue Brideheadovou ve filmu Michaela Winterbottoma "Jude" a Ofélii v "Hamletovi" Kennetha Branagha. Svou příští roli vytvoří v nezávislém filmu "Hideous Kinky".
Billy Zane (Cal Hockley)
se naposled objevil s Ginou Gershonovou ve filmu "This World, Then the Fireworks." K jeho dalším filmům patří "Fantóm,", "Rytíř Démon: Příběhy ze záhrobí", "Orlando", "Head Above Water", "Memphiská kráska", "Návrat do budoucnosti", "Posse - Banda Jesseho Lee" a "Tombstone". Světovou slávu získal díky své roli ve filmu "Úplné bezvětří" po boku Sama Neilla a Nicole Kidmanové.
Kathy Bates (Molly Brownová)
byla oceněna Oscarem® za hlavní roli ve filmu Roba Reinera na motivy knihy Stephena Kinga "Misery nesmí zemřít." V roce 1997 získala Zlatý glóbus za roli ve filmu "Late Shift". Dále se objevila ve filmech "Ďábelská lest", "Smažená zelená rajčata" nebo "Dick Tracy". Naposledy se objevila ve filmu Mika Nicholse "Primary Colors".
Bill Paxton (Brock Lovett)
se proslavil v mnoha rolích a na filmu "Titanic" znovu spolupracoval s Jamesem Cameronem, se kterým se dříve sešel u filmů "Pravdivé lži", "Vetřelci" a "Terminátor".
V roce 1996 Paxton hrál v celosvětovém hitu "Twister", poté co se objevil ve filmu "Apollo 13". Jeho zatím poslední film "Mighty Joe Young" bude mít premiéru v létě 1998. V roce 1992 byl nominován na cenu LAFCA New Generation Award za svou roli v thrilleru Carla Franklina "One False Move". K jeho dalším filmům patří "Weird Science," "Večernice," "Tombstone" nebo "Helena v krabici."
Gloria Stuart (Rose)
narozená 4. července 1910, musela každý den vydržet dvě hodiny maskování aby se z ní stala 101 let stará Rose Calvertová - žena, která tvrdí, že přežila katastrofu Titanicu. Stuartová hrála od 30. let do Druhé světové války v desítkách filmů.
Od 40. let vedla Stuartová velmi produktivní život jako zkušená malířka, výtvarnice koláží a tisků, pěstitelka bonsají, hosteska, manželka, matka, babička a cestovatelka po celém světě.
Historické postavy měly vypadat podobně jako na fotografii, proto byli herci obsazováni hlavně podle jejich vzhledu. Cameron umístil do děje množství historických postav. Historik Don Lynch řekl: "Stačilo se jen projít kolem jídelního stolu a mohl jste říci téměř o každém co je zač, aniž by vám to někdo řekl".
|
"kap. E. J. Smith" "B. Guggenheim" "Ed. Duff Gordon" |
"T. Andrews" Victor Garber 
"Archibald Gracie" "Lucy Gordon" |
| "Bruce Ismay" Jonathan Hyde 
"Margaret Brown" |
"J. Jacob Astor" Eric Braeden 
"Isidor,Ida Straus" |
V nejriskantnějších scénách filmu účinkovalo na sto kaskadérů. K natáčení bylo přizváno i dvanáct českých kaskadérů pražské agentury Filmka. Každý z nich představoval v různých převlecích asi patnáct lidí. Původně byli angažováni jen na měsíc, a to na nejnáročnější záběr, kdy se z rozlomené lodi z výšky 25 metrů muselo do vody "sesypat" na dvacet těl. Jeden z našich ostřílených hochů, Martin Hub, nám řekl: "Záběr, který ve filmu trvá jen pár minut, se natáčel čtrnáct dní. Skákalo se i šestkrát za sebou. Naše skoky musely vypadat maximálně přirozeně. Voda byla děsně studená, tak 16 stupňů, teplota vzduchu v noci dosáhla asi 6 stupňů. Neoprén byl nezbytný. Přesto jsme byli podchlazení. Pořád jsme museli být ve střehu, abychom někoho při skoku do vody nezranili anebo aby nám někdo neskočil na hlavu. Několik našich zahraničních kolegů si při téhle scéně zlomilo ruce a žebra. K nejtěžšímu zranění v naší partě došlo při relaxaci. Kamarád dostal do hlavy golfovým míčkem a měl z toho otřes mozku. "Při natáčení téhle scény se filmový štáb přesvědčil o kvalitách našeho týmu a požádal kaskadéry, aby ještě zůstali. Naši kluci strávili nakonec v Mexiku celkem šest měsíců. Další náš kaskadér, Pavel Cajzl vzpomíná: "Scéna na zaplaveném schodišti se zkoušela čtrnáct dní. Filmovalo se v největším ateliéru na světě. Zdálo se, že nemůže nastat žádná komplikace. Když se ale pak na nás začaly valit tuny vody, bylo najednou všechno jinak. Nikdo nepočítal s tím, že se pod tlakem vody utrhne hlavní schodiště a přimáčkne se ke stropu. Najednou jsme zjistili, že nemáme kudy uniknout z místnosti, kam se valila voda a rychle stoupala ke stropu. Naštěstí to nakonec dobře dopadlo. Ale při natáčení šlo v podstatě každý den o život." Naši kaskadéři si pochvalovali zázemí, které jim natáčecí štáb připravil. Každý z nich měl přiděleného záchranáře a potápěče, kteří jim v případě problémů měli pomoci. "Zvlášť drsné bylo opakování scén ve vodě v noci," vzpomínají kluci. Ale po dvou hodinách ve vodě byla vždycky pauza a my jsme se šli ohřát." Jeden z našich kaskadérů, Martin Hub, dostal dokonce mluvenou roli. Hrál českého pasažéra, který rve synka z náručí DiCapriovi, jenž ho chtěl zachránit, a zařve na něj přitom:"Idiote, dej sem to dítě!"
2024 ©