Vyšetřování ztráty parníku Titanic
Pan Smith ze státu Michigan, z výboru pro obchod, předkládá tuto stať s názvem
Zpráva
(Na základě výpovědí 283 zachráněných pasažérů)
Výbor pro obchod, který byl pověřen řízením vyšetřování ztráty britského parníku Titanic, oznamuje, že tak učinil a dospěl k těmto závěrům.
Vlastnictví parníku Titanic
Společnost mezinárodní obchodní loďstvo
Všeobecné pojednání o parníku Titanic
Zatěžkávací zkoušky parníku Titanic
Pouze dva záchranné čluny spuštěny na vodu
Certifikát Britské obchodní rady
Člunové jeřáby a čluny parníku Titanic
Vlastnictví parníku Titanic
Na začátek
Zjistili jsme, že Titanic byl lodí náležející společnostem White Star a Oceanic Steam Navigation z Velké Británie, jejíž veškeré akcie jsou v držení společnosti International Navigation (Ltd.) ve Velké Británii, a akcie této společnosti jsou ve vlastnictví společnosti Mezinárodní obchodní loďstvo, tedy americké korporace, která podléhá systému práva státu New Jersey.
Společnost mezinárodní obchodní loďstvo
NA ZAČÁTEK
Pan J. Bruce Ismay z Liverpoolu ve Velké Británii je prezidentem společnosti Mezinárodní obchodní loďstvo a pan P. A. S. Franklin z New York City je viceprezidentem této společnosti ve Spojených státech.
Představenstvo společnosti Mezinárodní obchodní loďstvo je složeno z těchto osob:
C. A. Griscom, předseda
E. C. Grenfell
John F. Archbold
John I. Waterbury
The Right Hon. Lord Pirrie
George W. Perkins
Charles Steele
J. Bruce Ismay, prezident
Percy Chubb
E. J. Berwind
Harold A. Sanderson
P. A. B. Widener
Charles F. Torrey
J. P. Morgan ml.
Společnost Mezinárodní obchodní loďstvo prostřednictvím svých různých dceřiných firem vlastní společnost White Star Line, Red Star Line, Atlantic Transport Line, National Line a také majoritní podíl společnosti Leyland Line.
Všeobecné pojednání o parníku Titanic
NA ZAČÁTEK
Titanic byl vyroben společností Harland & Wolf z Belfastu v Irsku. Při jeho sestrojení nebyly ze strany zadavatele vzneseny žádné požadavky ohledně výše nákladů. Poprvé byl spuštěn na vodu 31. května 1911. Jeho výtlak činil 46 328 t, jeho délka byla přesně 269,1 metru a šířka 28,25 metru. Jeho člunová paluba a kapitánský můstek byly 21,34 metru nad vodou. Podle prezidenta Ismaye byla loď “speciálně vyrobena pro to, aby mohla plout i s dvěma největšími komorami plnými vody”.
Toto plavidlo stálo včetně plného vybavení 1 500 000 liber šterlinků, neboli asi 7 500 000 dolarů.
V době neštěstí byl její náklad pojištěn částkou 1 mil. liber, což odpovídá 5 mil. dolarů, a zbytek byl kryt z prostředků pojistného fondu společnosti.
Titanic byl přesnou kopií lodi Olympic, kterou vlastní stejná společnost, pouze z jednou výjimkou, která se týká ubytování cestujících, a tak byl postaven, aby dokázal pojmout až 2559 cestujících a dalších 903 důstojníků a členů posádky.
Zatěžkávací zkoušky parníku Titanic
NA ZAČÁTEK
Výbor zjistil, že v pondělí 1. dubna tohoto roku proběhly v rozmezí šesti až sedmi hodin zatěžkávací zkoušky, které měly otestovat možnosti plavidla. Bylo provedeno několik cvičných obratů, naladěn kompas, a po nějakou dobu loď plula plnou parou, ale nedosáhla svého maxima. Na palubě byl přitom zástupce plavební společnosti a stavební firmu reprezentoval pan Thomas Andrews, který dohlížel při konstruování plavidla. Pan Andrews provedl několik dalších testů v Southamptonu a stavitele zastupoval také v Southamptonu i při první plavbě.
S částí posádky plula loď z Belfastu hned po testování do Southamptonu, kam dorazila 3. dubna okolo půlnoci. Rychle se levobokem natočila k přístavišti, a zůstala tak až do poledne 10. dubna, kdy vyplula přes Cherbourg a Queenstown do New Yorku.
Pouze dva záchranné čluny spuštěny na vodu
NA ZAČÁTEK
Většina posádky se na loď dostala až několik hodin před vyplutím a jediné cvičení, které na lodi v Southamptonu či na cestě proběhlo, sestávalo ze spuštění dvou záchranných člunů na vodu, které pak byly v průběhu půl hodiny vyzdvihnuty zpět na člunovou palubu. Až po několika dnech po vyplutí byl zveřejněn seznam přidělení členů posádky k jednotlivým člunům, a jejich velitelé bylioznámeni až zrána následujícího pátku.
Certifikát Britské obchodní rady
NA ZAČÁTEK
Ve středu ráno, kdy loď vyplula ze Southamptonu, se dostavil na loď kapitán Clark, zástupce Britské obchodní rady, a po krátké prohlídce lodi udělil plavidlu certifikát nezbytný pro povolení plavby.
Člunové jeřáby a čluny parníku Titanic
NA ZAČÁTEK
Titanic byl vybaven 16 dvouramennými jeřáby moderního typu, které dovolují nést současně 2 až 3 čluny na jednom jeřábu. Tyto jeřáby tak mohly současně zvedat až 48 člunů zatímco loď měla pouze 16 záchranných člunů a 4 skládací, což splňovalo požadavky Britské obchodní rady. Titanicměl 14 člunů o kapacitě 65 lidí, tedy celkem 910 lidí, dva bezpečnostní čluny o kapacitě 35 osob, tedy celkem 70 osob, dále 4 skládací čluny, které mohou pojmout až 49 osob, tedy celkem 196 osob. Celková kapacita všech člunů byla 1176 osob. Pro každého z cestujících byl na palubě připraven záchranný pás.
Vyplutí parníku Titanic
Seznam cestujících a zachráněných
Počasí v průběhu plavby
Varovné zprávy o ledovcích
Led na sever i na jih od kurzu plavby Titaniku
Rychlost
Vyplutí parníku Titanic
NA ZAČÁTEK
Loď opustila Southampton ve středu 10. dubna ve 12.14 h. s celkovým množstvím 899 důstojníků a členů posádky. Když Titanic zvedl kotvy a vyplul z přístavu v Southamptonu, zachytily se do jeho vrtulí na pravoboku řasy, a nastalo tak zpoždění v délce asi 30 minut.
Seznam cestujících a zachráněných
NA ZAČÁTEK
Včetně posádky vyplul Titanic s 2207 osobami na palubě, z nichž 1496 nehodu nepřežilo a 711 se zachránilo. Je třeba v této souvislosti poukázat na to, že se zachránilo 60 % cestujících první třídy, 42 % cestujících druhé třídy, 25 % cestujících třetí třídy a 24 % členů posádky.
Počasí v průběhu plavby
NA ZAČÁTEK
Během celé plavby bylo počasí jasné, kromě asi desetiminutové mlhy, a moře bylo neobyčejně klidné. Stále bylo slunečno, v noci jasně svítily hvězdy. Nenašlo se nic, co by rušilo klidnou plavbu. Když loď míjela jiná plavidla, posádka je zdravila smluvenými signály
Varovné zprávy o ledovcích
NA ZAČÁTEK
Třetího dne plavby obdržel telegrafista Titaniku zprávy, varující před výskytem ledovců, a podle svědectví alespoň tři taková varování přišla přímo do rukou kapitána lodi v den neštěstí. První z nich přišlo kolem poledne, a bylo zasláno z lodi Baltic, náležející stejné společnosti White Star Line. Je potřeba upozornit na to, že tato zpráva udává polohu ledovců asi 9 kilometrů od místa, kudyTitanic projížděl, a blízko místa, kde pak došlo k známému neštěstí. Zpráva od velitele Baltiku zní takto:
PARNÍK BALTIC, 14. dubna 1912
KAPITÁNU SMITHOVI, Titanic
Máme po cestě různé proměnlivé větry a jinak jasné počasí. Řecký parník Athinai oznámil, že po cestě dnes v poloze 41,51 sev. š. a 49,52 záp. d. míjel ledovce a velké množství ledových poli. Včera v noci jsme se spojili s německým tankerem Deutschland, ze Štětína do Filadelfie, neovladatelný, došlo palivo, v poloze 40,42 sev. š., 55,11 záp. d. Pozdravy do New Yorku a ostatním parníkům. Přeji vám i Titaniku hodně zdaru.
VELITEL
Druhá zpráva byla zaslána na Titanic z lodi Californian, náležející společnosti Leyland Line, v neděli v 17.35 h newyorského času. Ta vypovídá o výskytu ledovců asi 35 kilometrů severně od trasyTitaniku. Tato zpráva zní:
Poloha 42,3 sev. š., 49,9 záp. d. Tři velké ledovce 9 kilometrů na jih od nás. Zdravím. Lord.
Třetí ze zpráv přišla z parníku Amerika, a přes Titanic a mys Race směřovala do Hydrografického úřadu ve Washingtonu, D. C., a udávala výskyt ledovců asi 35 kilometrů na jih od kurzu, jakým plulTitanic. Zní následovně:
PARNÍK AMERIKA, PŘES TITANIC A MYS RACE
14. dubna 1912
HYDROGRAFICKÉMU ÚŘADU, Washington, D. C.:
Amerika míjela dva obrovské ledovce, poloha 41,27 sev. š., 50,8 záp. d., dne 14. dubna.
K. N. U. T.
Tuto zprávu skutečně Hydrografický úřad obdržel ještě 14. dubna ve 22.51 h.
Čtvrtá zpráva byla zaslána Titaniku v neděli ve 21.05 h newyorského času, tedy asi hodinu před neštěstím. Píše se v ní toto:
Museli jsme zastavit, jsme zcela obklopeni ledem.
Na to mu operátor Titaniku odpovídá:
Sklapni, právě předávám zprávy pro mys Race (telegrafická stanice v Newfoundlandu).
Protože toto byla poslední zpráva, kterou Californian na Titanic poslal, důkazy nasvědčují tomu, že operátor z Californianu si ponechal sluchátka na uších a slyšel, jak Titanic předává na mys Race zprávu ještě několik minut před neštěstím, kdy "si sundal sluchátka, svlékl si šaty a šel do hajan".
Operátor Baltiku zaslechl té neděle zprávy o výskytu ledovců, kterou přicházely na Titanic z lodí Prinz Friedrich Wilhelm a Amerika, zatímco Carpathia stejného dne slyšela komunikaci o ledovcích mezi Parisianem a dalšími loďmi.
Led na sever i na jih od kurzu plavby Titaniku
NA ZAČÁTEK
Tyto zprávy dovolují výboru vyslovit přesvědčení, že Titanic měl ještě před havárií zprávy o výskytu ledovců po obou stranách od vytčeného kurzu, a to v jeho těsné blízkosti. Přesto neproběhla ani žádná diskuse mezi důstojníky, ani nebyla svolána žádná schůzka, která by se těmito varovnými zprávami zabývala, prostě jim nikdo nevěnoval pozornost. Nebyla snížena rychlost, nedošlo k zesílení hlídek, jediný náznak odezvy byl patrný z rozkazu důstojníků hlídkám, aby se "dobře dívaly, jestli neuvidí nějaké ledovce". Je však třeba říci, že podle svědectví důstojníka Lightollera, jenž měl službu na můstku až do 22.00 h lodního času, neboli 20.27 h newyorského, se mu kapitán Smith zmínil: "Kdyby nastala mlha, určitě bychom museli zpomalit." A "Jestliže budete jen trochu na pochybách, dejte mi vědět." Je prokázáno, že v tu dobu bylo neobyčejně jasno. Nebyla mlha, a tak ani rychlost lodi neklesla.
Rychlost
NA ZAČÁTEK
Rychlost Titaniku se po vyplutí z Queenstownu postupně zvyšovala. První den ujela loď 860 kilometrů, druhý již 960, třetí den pak 1011 kilometrů. Krátce před kolizí plula loď svou nejvyšší rychlostí za celou dobu plavby. Ne méně než 21 uzlů, neboli 39 kilometrů za hodinu.
Srážka
První zprávy o poškození
Pochopení závažnosti poškození
Potopení plavidla
Vodotěsné komory
Tísňové volání vysílané z lodi
Tísňové volání bylo zachyceno
První zpráva v tisku
Plavidla v blízkosti parníku Titanic
Světla parníku viditelná z lodi Titanic
Odpovědnost posádky parníku Californian
Srážka
NA ZAČÁTEK
Ve 23.46 h lodního času, nebo 22.13 h newyorského, v neděli 14. dubna večer, hlídka signalizovala na můstek a telefonovala důstojníkovi konajícímu službu "Ledovec přímo před námi." Důstojník ve službě, pan Murdoch, okamžitě nařídil kormidelníkovi změnit kurz na "prudce doprava" a dát zpětný chod, ale právě v okamžiku, když šestý důstojník, který stál u kormidelníka, potvrzoval Murdochovi "kurz prudce doprava", už Titanic do ledovce narazil. Náraz, ačkoli nebyl tak silný, aby vyrušil posádku nebo cestující, nebo aby dokonce znemožnil lodi další pohyb, trochu loď pootočil a roztrhl ocelové pláty nad úrovní dna.
První zprávy o poškození
NA ZAČÁTEK
Důkazy potvrzují, že spolu s nárazem bylo slyšitelné pískání nebo syčení z přepadové trubky u předního kotle, což ukazuje na únik páry z nádrže vinou průniku vody. Prakticky v témže okamžiku se přední nádrž, dále nádrž číslo 1, 2 a 3, spolu s celou přední místností s nádržemi zaplnila vodou. To bylo okamžitě nahlášeno do velitelského stanoviště a osazenstvu místnosti číslo 3 a také topičům v místnosti číslo 1. Hlavní topič Barret spatřil, jak voda vniká do přední kotelny trhlinou asi o velikosti půl metru, těsně nad ocelovými podlážkami, a asi sedm metrů pod hladinou vody, a tato trhlina zasahovala asi půl metru i do bunkru na uhlí v přední části kotelny.
Pochopení závažnosti poškození
NA ZAČTEK
Zpráva, kterou obdržel kapitán po různých prohlídkách lodi, ho musela seznámit se závažností situace a když byl v tomto směru dotázán prezidentem Ismayem, odpověděl mu ve stejném duchu. Je pravděpodobné, že o tak vážném nebezpečí byl také ihned informován hlavní strojmistr a zástupce stavební společnosti, pan Andrews, ale nikdo z nich se nezachránil.
Potopení plavidla
NA ZAČÁTEK
Vlivem množství vody, kterou loď nabrala, došlo ke zvýšení její hmotnosti, a příď lodi se začala potápět. Následně otevřeným výhledem z velitelského stanoviště a dalšími okny se voda brzy přelila přes palubu E, pod níž byla zakončena třetí až osmá příčná přepážka, a tak došlo k zatopení komor v místnosti číslo 3.
Vodotěsné komory
NA ZAČÁTEK
V Titaniku se nacházelo 15 příčných vodotěsných komor, ale pouze jedna z nich, ta první, vedla až po úroveň horní paluby C, zatímco komory číslo 2, 10, 11, 12, 13, 14 a 15 vedly jen ke druhé palubě D, a komory číslo 3 až 9 vedly jen po úroveň třetí paluby E. Otevřená místa na palubě E nebyla konstruována tak, aby bylo možné v případě potřeby zabránit průniku vody. Přitom podle všech důkazů je zřejmé, že právě toto přispělo velkou měrou k potopení lodi. Přepážky zde popsané rozdělily loď na 16 vodotěsných komor, a loď byla zkonstruována tak, že i kdyby došlo k vniknutí vody do dvou z nich, neohrozilo by to bezpečnost plavby. Podle předešlých výpovědí bylo pět předních komor zatopeno prakticky okamžitě, a za těchto okolností z důvodu, že paluba, u které přepážky končily, nebyla vodotěsná, řečené vodotěsné komory vlastně vodotěsné vůbec nebyly, a proto se loď začala potápět ještě více.
Tísňové volání vysílané z lodi
NA ZAČÁTEK
Nezazněl žádný poplašný signál, ani nedošlo k žádnému systematickému varování cestujících. Během 15 až 20 minut se kapitán dostavil do místnosti telegrafisty a dal rozkaz volat o pomoc pomocí tísňového signálu C. Q. D.
Tísňové volání bylo zachyceno
NA ZAČÁTEK
Toto tísňové volání zachytila telegrafická stanice na mysu Race ve 22.25 h newyorského času, spolu se zprávou, že Titanic narazil do ledovce. Ve stejném okamžiku tutéž zprávu zachytila i loď Mount Temple, která okamžitě k Titaniku zamířila. V rozmezí od dvou do tří minut tu zprávu uslyšel i operátor na lodi Frankfurt. Asi za deset minut náhodně zaslechl signál C. Q. D. i telegrafista Carpathie, což okamžitě nahlásil na kapitánský můstek. Carpathie se ihned obrátila a ujíždělaTitaniku na pomoc, a svou polohu spolu s oznámením, že vyrazila plnou parou, nahlásila Titaniku. Frankfurt však svou polohu neudal a po dvaceti minutách čekání se zeptal operátora na Titaniku: "Co se děje?" Na to telegrafista Titaniku odpověděl, že je hlupák.
Ve světle toho, že poloha lodi Frankfurt a její přesná vzdálenost od Titaniku nebyla v tu dobu známa, z odpovědi operátora Titaniku nevyznívá, že by si uvědomoval vážnost situace. Přesto radista Frankfurtu zaslechl, jak Mount Temple volá: "Jedeme pro vás." Bylo rychle navázáno spojení i s Olympikem a Baltikem, a i Caronia, která se nacházela asi 1 480 kilometrů na východ, zaslechla volání C. Q. D. Telegrafické zprávy Titaniku byly zaznamenány částečně i na stanici na mysu Race a na Mount Temple a na Baltiku. Mount Temple naposledy slyšela volání Titaniku v 11.47 h newyorského času. Baltic a Carpathia ztratily spojení v přibližně stejném okamžiku, a poslední zpráva zněla: "Strojovna byla zaplavena." Virginian naposledy zaslechl signály Titaniku v 0.27 newyorského času, byly prý velice nejasné a náhle utichly.
První zpráva v tisku
NA ZAČÁTEK
Tato zpráva byla obsažena v informaci, kterou obdržela agentura Associated Press z mysu Race, a pak ji dál oznámila veřejnosti, a také viceprezidentu White Star Line Franklinovi, a později ji její kancelář v Montrealu potvrdila v tomto znění:
MYS RACE, NEW BRUNSWICK
Neděle večer, 14. dubna
Ve 22.25 h dnes večer vyslal parník společnosti White Star volání C. Q. D. na naši zdejší telegrafní stanici, ve které oznamuje, že došlo ke srážce s ledovcem. Parník požádal o okamžitou pomoc.
O půl hodiny později přišla další zpráva, jež upřesňuje, že se špička lodi začíná potápět, a že jsou ženy nakládány do záchranných člunů. Počasí je podle telegrafisty Titaniku v místě klidné a jasné, a jejich poloha byla 41,46 sev. š. a 51,14 záp. d.
Telegrafní stanice na mysu Race o tom uvědomila Virginian, jehož kapitán okamžitě zareagoval, že spěchá s lodí na místo neštěstí.
Virginian byl o půlnoci asi ve vzdálenosti 315 kilometrů od Titaniku a na místo měl dorazit v pondělí kolem desáté hodiny ranní.
PONDĚLÍ, 2.00 h RÁNO
Olympic dnes časně ráno (pondělí) udal svou polohu 40,32 sev. š. a 61,18 záp. d. Tato loď byla v přímém kontaktu s Titanikem, a nyní se snaží ze všech sil dorazit mu na pomoc.
Poslední signály z Titaniku uslyšel Virginian ráno v 0.27 h. Telegrafista lodi Virginian oznámil, že tyto signály nebyly příliš jasné a náhle skončily.
Plavidla v blízkosti parníku Titanic
NA ZAČÁTEK
V tomto okamžiku je podle názoru výboru třeba se zaměřit na polohy jednotlivých plavidel, která se nacházela v blízkosti Titaniku, když začal vysílat tísňové signály.
Californian, loď společnosti Leyland Line, plující na západ, měla v té době polohu 42° 05' sev. š., 50° 07' záp. d., a podle kapitánových údajů byla vzdálena asi 36 kilometrů severně.
Mount Temple, ve vlastnictví Canadian Pacific Railroad, plující rovněž na západ, udal svou polohu 41° 25' sev. š., 51° 14' záp. d., a jeho vzdálenost činila asi 90 kilometrů západně od Titaniku, a při svém návratu k němu minula neznámý škuner.
Carpathia, náležející společnosti Cunard Line, plující na východ, byla asi 107 kilometrů vzdálena, a udržovala kurz sever 52° na západ ve snaze dostat se k Titaniku.
Birma, ruská loď, byla v 0.25 h v pondělí 15. dubna ráno vzdálena od místa nehody asi 130 kilometrů.
Frankfurt, loď severoněmecké společnosti Lloyd Line, plující na východ, udala polohu 39° 47' sev. š. a 52° 10' záp. d., a vzdálenost 283 kilometrů jihozápadním směrem.
Virginian byl o půlnoci vzdálen od Titaniku asi 315 kilometrů.
Baltic, patřící stejné společnosti White Star Line, plující na východ, byl ve 23.00 h newyorského času asi 450 kilometrů na jihozápad od místa neštěstí.
Olympic, také loď společnosti White Star Line, plující východním směrem, byla v 0.14 h newyorského času asi 950 kilometrů na západ od Titaniku, jeho poloha byla tehdy 40° 22' sev. š., 61° 18' záp. d.
Světla parníku viditelná z lodi Titanic
NA ZAČÁTEK
Šestnáct svědků z Titaniku, včetně důstojníků, zkušených námořníků i z řad spolehlivých cestujících, ve svých výpovědích potvrdilo, že spatřili světla lodi v nevelké vzdálenosti, a některé ze člunů dostaly proto pokyn, aby se pokusily přiblížit se té lodi, zanechat tam cestující a vrátit se kTitaniku pro další. Titanic vypálil k nebi signální rakety a pokoušel se tomuto plavidlu dávat signály morseovkou pomocí elektrické lampy. V přibližně stejné době připustili důstojníci na lodi Californian, že zahlédli rakety právě ze směru, kde se nacházel Titanic, a proto prý okamžitě rozsvítili silnou elektrickou lampu, která je viditelná na dvacet kilometrů, zatímco někteří členové posádky Californianu potvrdili, že boční světla velké lodi plující plnou parou byla ve 23.30 h času na lodi jasně viditelná i ze spodní paluby Californianu, tedy krátce před neštěstím. Není žádný důkaz o tom, že by byly vypáleny z některé z lodí signální rakety, ačkoli každý na Titaniku se snažil na horizontu nalézt nějakou známku blížící se pomoci.
Odpovědnost posádky parníku Californian
NA ZAČÁTEK
Výbor je nucen oznámit tento svůj závěr, a to že Californian, loď ve vlastnictví stejné společnosti, byla blíže Titaniku, než bylo oněch 35 kilometrů, který udává jeho kapitán. Také je patrné, že důstojníci a posádka lodi spatřili tísňové signály z Titaniku, ale nepokusili se, zcela v rozporu se zásadami humanity, mezinárodních zvyklostí a práva, nějak na ně reagovat. Jedinou odpovědí natísňové signály byl signál pomocí velkého elektrického světla, které asi dvě hodiny svítilo na stěžni Californianu. Podle našeho mínění je takové chování, ať bylo způsobeno nepozorností nebo nedbalostí, hodno odsouzení, a v každém případě na velitele lodi Californian klade zodpovědnost za následky tohoto neštěstí. Telegrafista Californianu byl probuzen až v pondělí 15. dubna ve 3.30 h newyorského času, a kdyby na palubě došlo ohledně těchto tísňových signálů k věcné rozpravě mezi důstojníky a členy posádky, určitě by pak vrchní důstojník rozhodl, že je třeba zjistit, co se děje, když loď uprostřed noci vypaluje tísňové rakety. Takové pátrání by okamžitě odhalilo fakt, žeTitanic se potápí. A tak v případě, že by byla rychle poskytnuta pomoc, nebo operátor Californie vydržel na svém stanovišti v neděli večer o několik minut déle, mohla tato loď být slavná za to, že zachránila životy cestujících a celé posádky Titaniku.
Odbavení záchranných člunů Titaniku
Nebyla využita kapacita záchranných člunů
Vybavení člunů
Zprávy o sporech v záchranných člunech
Nebylo rozdílu mezi cestujícími
Chování ve člunech
Potopení lodi
Nedošlo k žádnému sání či víru
Odbavení záchranných člunů Titaniku
NA ZAČÁTEK
Když kapitán Smith obdržel zprávy o tom, že loď nabírá vodu, ihned vydal rozkaz k zahájení přípravy člunů. Dalším rozkazem oznámil, že do člunů mají nastoupil přednostně ženy a děti. V této době také byly rychle za sebou vypáleny i signální rakety
V té době se nejvíce projevila malá připravenost posádky. Pro naloďování do člunů neexistoval žádný systém, všude panoval zmatek, nikdo nedokázal rozhodnout, na které palubě se bude do člunů nastupovat, projevily se velké názorové rozdíly na to, kolik členů posádky bude třeba, aby ovládalo člun. Také nebylo jasné, kolik cestujících se má do jednoho člunu vejít a jak se při tom má postupovat. Na jedné straně lodi nastupovaly do člunů pouze ženy a děti, zatímco na druhé byl poměr mezi ženami a muži ve člunu téměř vyrovnaný. Přesto celkově bylo všude znát, že ženy a dětimají absolutní přednost. Neschopnost naložit čluny podle jejich maximální nosnosti bezesporu vyústila v to, že došlo zbytečně k mnohem větším obětem a že celkem mohlo být zachráněno i o několik set lidí více.
Nebyla využita kapacita záchranných člunů
NA ZAČÁTEK
Plavidlo bylo vybaveno záchrannými čluny, jak bylo výše uvedeno, pro 1176 osob, avšak zachráněno jich bylo pouze 711. Jen několik ze všech člunů bylo naplněno zcela, ostatní jen částečně. Některé byly naloženy na palubě A, jiné na člunové palubě. Dvacátý člun se převrhl, když se příď lodi naklonila, a takto převrácený posloužil jako vor asi pro 30 lidí, mezi nimiž byl i druhý důstojník Lightoller, telegrafisté Bride a Phillips (ten později zemřel) a cestující plk. [Archibald] Gracie, Jack Thayer a další členové posádky, kteří se na vor vyšplhali, když se loď potopila.
Vybavení člunů
NA ZAČÁTEK
V případě, že by moře nebylo tak klidné, zůstává otázkou, zda by čluny Titaniku byly spuštěny na hladinu bez úskalí. Místo, odkud byly spouštěny, bylo asi 25 metrů nad hladinou. Kdyby moře loď rozhoupalo, zcela určitě by došlo i k rozhoupání člunů, které by pak narážely do boku lodi. Z výpovědí je zřejmé, že při spouštění několika člunů došlo k zachytávání o lodní stěny Apelujeme na výrobce těchto zařízení, aby tomuto problému věnovali zvýšenou pozornost a dosáhli výrazného zlepšení možností ovládat čluny při jejich spouštění.
Zprávy o sporech v záchranných člunech
NA ZAČÁTEK
Ve výpovědích zachráněných jsou naznačeny významné rozdíly v množství pasažérů jednotlivých člunů. Například ve člunu číslo 1 jeden ze zachráněných hovoří o celkovém množství deseti lidí. Na druhé straně z výpovědi přiděleného námořníka je patrné, že ve člunu bylo 7 členů posádky a asi 14 až 20 cestujících. Důstojník, který dohlížel při jeho nakládání, zase odhaduje, že ve člunu sedělo 3-5 žen a 22 mužů. I kdybychom vzali v úvahu minimální počet, o němž se zmiňují zachráněné osoby v jednotlivých člunech, celkové číslo by stále vysoce převyšovalo skutečné množství osob, které vzala na svou palubu Carpathia.
Nebylo rozdílu mezi cestujícími
NA ZAČÁTEK
Různá svědectví hovoří o tom, že kromě drobných výjimek nebyla na lodi žádná panika. Při nakládání do člunů nebyly činěny rozdíly mezi cestujícími první, druhé a třetí třídy, přestože podíl zachráněných je nižší právě u cestujících třetí třídy než tomu bylo u ostatních. Ženám a dětem při tom byla dávána absolutní přednost.
Náš výbor je přesvědčen, že při lepší organizaci mohli být lidé ve člunech po spuštění na hladinu soustředěni do několika člunů, a tak by se čluny daly využít daleko lépe, což by zachránilo životy mnoha lidí, a podle nás je pravděpodobné, že by se tak stalo, kdyby se čluny včas vrátily na místokatastrofy.
Chování ve člunech
NA ZAČÁTEK
Po spuštění plulo několik člunů po mnoho hodin směrem, kterým podle světel mohl být Californian. Ostatní čluny zůstaly na místě neštěstí a zachránily tak několik dalších lidí. Poté, co byli cestující z jednoho člunu přemístěni do zbývajících čtyř, které byly svázány k sobě, a poté, co odezněla úzkost, se vydal pátý důstojník Lowe s člunem číslo 14 na místo, kde loď ztroskotala, a tam zachránil další čtyři osoby, z nichž jedna později zemřela. Důstojník Lowe pak vzal do vleku člunu číslo 14 jeden ze skládacích člunů a podařilo se mu zachránit ještě pasažéry z dalšího skládacího člunu.
Lidé, kteří se uchýlili na převrácený skládací člun, byli zachráněni, včetně druhého důstojníka Lightollera a cestujících pánů Gracie a Thayera, a také telegrafisté Bride a Phillips, a to čluny číslo 4 a 12 ještě před příjezdem lodi Carpathie. Čtvrtý skládací člun doplul až k boku Carpathie, a jeho posádku tvořilo 28 žen a dětí, většinou šlo o cestující třetí třídy, 3 topiči, 1 stevard, 4 Filipínci, prezident Ismay a pan Carter z Filadelfie. Člunu velel kormidelní poddůstojník Rowe.
Potopení lodi
NA ZAČÁTEK
Loď šla pod vodu nejprve v přední části, a její poloha byla před potopením, přesně 15. dubna v 0.47 h newyorského času téměř svislá. Objevily se rozporné názory ohledně toho, zda se loď rozlomila na dvě poloviny, ale spíše je pravděpodobné, že se potopila celá, tedy nerozlomila se. (Tento závěr byl v roce 1985, kdy byl nalezen vrak lodi, zrevidován.)
Nedošlo k žádnému sání či víru
NA ZAČÁTEK
Komise považuje za dosti zajímavé, že potom, co loď zmizela z hladiny, nedošlo ke vzniku žádného sání víru, anebo jiným změnám na povrchu hladiny. Mnohá svědectví potvrzují, že při klesání pod vodu loď nezpůsobila žádný vír, kterého by si povšimli lidé ve vodě, na převráceném člunu, nebo i lidé přidržující se plovoucích trosek, či osoby nacházející se ve člunech v těsné blízkosti plavidla, a kterýžto vír by jim zabránil v tom, aby se mohli hnout z místa, kde se loď potopila.
Kapitán Rostron
Místo katastrofy
Těla nebyla vidět
Telegrafická služba
Informování veřejnosti
Zadržování informací
Kapitán Rostron
NA ZAČÁTEK
Výbor by rád nyní zaměřil vaši pozornost ke kurzu, kterým se řídila pod velením kapitána Rostrona loď Carpathia. Ihned po obdržení tísňového telegrafického volání dal kapitán Rostron rozkaz otočit loď a plout směrem k Titaniku. Kromě toho dal instrukce hlavnímu strojmistrovi, aby přivolal ještě jednu směnu topičů a zajistil, aby loď vyvinula co nejvyšší rychlost.
Protože si uvědomoval možné nebezpečí ledovců na této trase, zdvojnásobil kapitán Rostron hlídky a nařídil, aby byly nanejvýš opatrné. Kromě toho přivolal do služby další hlídku na příď a dalšího důstojníka na můstek. Okamžitě také dal pokyn prvnímu důstojníkovi "připravte všechny naše záchranné čluny, aby byly schopny jít jim na pomoc".
Výbor došel k závěru, že jednání kapitána Rostrona zaslouží nejvyššího uznání a zvláštního ocenění.
Místo katastrofy
NA ZAČÁTEK
Pasažéři prvního člunu byli naloženi na Carpathii v pondělí ve 4.10 h, a poslední ze zachráněných již byli na palubě v 8.30 h, a poté kapitán Rostron vydal instrukce "poskytnout vše, oč požádají, provést krátkou modlitbu za ty, kdo přežili, a počestný smuteční obřad pro ty, kdo tam zůstali".
Při příjezdu Californianu, což bylo asi v osm hodin ráno, se spojil kapitán Carpathie s jeho velitelem, kterému sdělil, že všichni cestující ve člunech byli zachráněni, ale podle něho by mohl být nablízku ještě jeden, a domluvili se, že se Californian bude snažit pečlivě prozkoumat okolí, jestli náhodou někoho nenajde.
Kapitán Rostron uvedl, že Carpathia vyzvedla cestující z 15 člunů a dvou skládacích člunů. Podle důkazů, které má komise k dispozici, byli vyslechnuti cestující každého z těchto člunů, kteří shodně uvedli, že všechny ze 16 člunů, které na Titaniku byly, se spustily na hladinu. Třináct z nich bylo umístěno na palube Carpathie a odvezeno do New Yorku.
Poté, co se kapitán Rostron domluvil s velitelem Californianu na dokončení pátrání, nasadila Carpathia kurz na New York, a okamžitě poslala telegrafickou zprávu vedení své společnosti tamtéž:
New York, poloha 41,45, sev. š., 50,20 záp. d. Plujeme do New Yorku, jestliže nám nedáte jiný rozkaz, s asi 800 lidmi na palubě, po konzultaci s panem Ismayem a po zvážení všech okolností. Za situace, kdy je kolem tolik ledu, považuji New York za nejlepší. Množství ledovců a asi 36 kilometrů dlouhé ledovcové pole s ledovcovými horami.
Těla nebyla vidět
NA ZAČÁTEK
Výbor by nyní obrátil pozornost na fakt, že kapitán Rostron, i když dorazil na místo nehody jen několik hodin poté, co se stala, uviděl pouze jedno tělo, a že kapitán Lord z lodi Californian, který pak pokračoval v tříhodinovém pátrání na místě katastrofy, nenašel ani jediné. To, že se ani kapitánu Carpathie, kapitánu Californianu, ani kapitánu lodi Mount Temple nepodařilo následujícího rána nalézt těla zemřelých, svědčí o tom, že z těch, kdo šli s lodí pod vodu, se nikomu nepodařilo dostat se zpět na hladinu, nebo byli odneseni proudem, či zamrzli v silném ledu, který se do rána na místě, kde se loď potopila, vytvořil. Avšak to, že mnohá těla byla nalezena ve velké vzdálenosti od místa katastrofy, se dá vysvětlit působením mořských proudů nebo pohyby ledu.
Telegrafická služba
NA ZAČÁTEK
Během pondělního rána 15. dubna byly operátorovi předány četné zprávy oficiálního charakteru s explicitním příkazem kapitána, aby byly ihned odeslány, a jestliže to bude nutné, zaslány prostřednictvím jiných lodí.
Nevyjímaje tyto specifické instrukce kapitána telegrafistovi z rána 15. dubna ohledně přenosu zprávy pana Ismaye pro pana Franklina v New Yorku, důkazy nasvědčují tomu, že tuto zprávu obdržel pan Franklin až kolem deváté hodiny ranní ve středu 17. dubna. Původní zpráva, již má výbor k dispozici, ukazuje, že tato zpráva byla podána z Carpathie 17. dubna přes Halifax. Naše vyšetřování ukázalo, že tento vzkaz byl panu Franklinovi doručen v New Yorku velmi brzy poté, co ho společnost Postal Telegraph Cabel obdržela. Zní takto:
PARNÍK CARPATHIA, 17. dubna 1912 (přes Halifax)
ISLEFRANK, N. Y C.:
S hlubokým zármutkem oznamujeme, že dnes ráno se Titanic potopil po nárazu do ledovce, s následnými velkými ztrátami na životech. Další podrobnosti budou následovat.
BRUCE ISMAY
Tuto zprávu obdržel pan Franklin v New Yorku asi v 9 h ráno, 17. dubna.
Informování veřejnosti
NA ZAČÁTEK
Záznamy také odhalily, že první oficiální zpráva, kterou zástupci společnosti White Star Line předložili veřejnosti, byla získána od kapitána Haddocka z Olympiku, zaslaná v pondělí 15. dubna v 6.16 h, která zní:
Carpathia dorazila na místo, které udával Titanic, za rozbřesku. Nalezla pouze čluny a trosky.Titanic ztroskotal asi ve 2.20 h ráno, v poloze 41,16 sev. š., 50,14 záp. d. Všechny jeho čluny byly spuštěny na vodu. Parník společnosti Leyland Californian zůstal na místě nehody a pokouší se podrobně prohledat místo neštěstí. Carpathia se vrací se zachráněnými do New Yorku, prosíme, informujte společnost Cunard.
HADDOCK
Přestože měli zástupci společnosti k dispozici již tuto informaci, zaslali telegram adresovaný J. A. Hughes, Huntington, datován New York, 15. dubna 1912, s tímto obsahem:
Titanic pokračuje v cestě do Halifaxu. Cestující by tam měli dorazit ve zdraví ve středu.
WHITE STAR LINE
20.27 h
Výbor nebyl schopen zjistit autora tohoto telegramu. Nicméně jsme zjistili, že tato zpráva byla doručena do pobočky Western Union, která sídlí ve stejné budově jako kanceláře White Star Line, Broadway 11, v 19.51 h, ale bohužel jsme stále na pochybách, co se týče osoby která tento vzkaz posílala, nebo neznáme její pohnutku. Kdokoli to však byl a z jakéhokoli důvodu, je vinen z toho nejhoršího zločinu.
Zadržování informací
NA ZAČÁTEK
Výbor se nedomnívá, že by telegrafista Carpathie vyvinul nejvyšší úsilí, aby byly důležité zprávy o neštěstí předány na odpovědná místa. Informace, které se katastrof týkají, již byly dříve použity telegrafisty k jejich vlastnímu obohacení. To, že se tak dělo za tichého souhlasu společnosti Marconi, ovlivnilo patrně i tuto událost. Možnost zpeněžit své zážitky, navíc podporovaná představiteli společnosti, kteří sami takové snažení podporují, ovlivnilo operátory Titaniku a Carpathie, a toto jednání by mělo být zakázáno. Členové výboru by chtěli v tomto duchu oslovit pana Marconiho, aby vahou svého postavení tento zákaz uvedl v platnost.
Výbor došel při vyšetřování k závěru, že bude nutno doplnit legislativu v otázkách bezpečnosti námořní přepravy.
Spojené státy by měly vydávat vzájemně ve shodě s ostatními zeměmi inspekční certifikáty, které pocházejí ze zemí, jejichž právní řád je podobný našemu. Jestliže nebude toto dodržováno, je třeba v blízké době provést revizi stávajících platných nařízení, a výbor se domnívá, že by měly takové dohody být učiněny a že by každé plavidlo, které opouští přístavy Spojených států, mělo být podrobeno takovým prověrkám, které by odpovídaly náročným požadavkům všech nařízení.
Výbor doporučuje, aby odstavce 4481 a 4488 v aktualizovaném Statutu, byly pozměněny, protože zcela nezbytně bude třeba, aby celkový počet člunů odpovídal množství cestujících a posádky. Tuto potřebu naznačují i představitelé jednotlivých plavebních společností a je možné ji ilustrovat i tím, že již dnes podnikají některé z nich v tomto směru určité kroky, aby záchranné čluny na palubě mohly pojmout veškerou posádku i všechny cestující. Takové vybavení ostatně mnohé z nich inzerují. Prezident Mezinárodního obchodního loďstva pan Ismay potvrdil výboru toto:
Vydali jsme instrukce, aby žádná z lodí na našich linkách neopustila přístav, aniž by měla na palubě záchranné čluny s kapacitou dosahující celkového počtu cestujících a členů posádky.
Ne méně než čtyři zkušení námořníci by měli být delegováni pro každý člun. Všichni členové posádky by měli nejméně dvakrát měsíčně absolvovat nácvik spouštění člu
2024 ©