31. května 1911, kdy byl spuštěn Titaniku na hladinu, byl jasný a slunný den. Pracovníci loděnice se svými rodinami, návštěvnici a vážení hosté začali od časného rána zaplňovat prostory loděnice. Tribuny pro čestné hosty a novináře byly postavené poblíž místa, kde se vzhůru k modré obloze tyčily obrovské přídě.
Když nastala chvíle pro spuštění Titaniku, všechna místa na tribunách byla obsazena, právě tak jako všechna místa s dobrou vyhlídkou poblíž loděnice a na řece Lagan. Později se odhadovalo, že přišlo více jak 100 000 lidí, aby mohli zhlédnout tuto historickou událost.
Krátce před polednem vylétla z loděnice červená raketa, která signalizovala, že chvíle ke spuštění se pomalu blíží. Na vrcholu obrovského portálového jeřábu vlála z jedné strany americká a z druhé strany britská vlajka. Mezi nimi se uprostřed třepotala velká dvoucípá červená vlajka společnosti White Star Line s bílou pěticípou hvězdou. O něco níže dávala řada signálních vlajek dohromady nápis SUCCESS [ÚSPĚCH]. Na zádi lodě vlál červený prapor, tradičně oznamující spuštění plavidla na hladinu.
Všechno bylo připraveno a ve 12.13 hodin se na obloze objevila druhá červená raketa. Dav se ztišil v očekávaní velké chvíle. Předseda správní rady loděnice Williem James Pirrie dal posuňkem pokyn předáku party, aby loď spustili. Spuštění proběhlo bez jakéhokoliv ceremoniálu a křtu lodi. (Někteří později přišli s tím, že nepokřtění lodě, byl další důvod který vedl k její zkáze). Ve skutečnosti společnost White Star Line pokračovala ve svých zvyklostech. Pokřtěna nebyla žádnáz jejích lodí.
Poslední rána uvolnila poslední dřevěnou vzpěru a v té chvíli se ze všech hrdel ozvalo: "Jede!!!" Vzduchem zaburácel výbuch obrovského nadšení, když Titanic, jehož krátké putování ulehčovaldva a půl centimetru vysoký koberec z 22 tun mýdla a loje. Jemně dosedl na hladinu. Pohyboval se rychlosti 12 uzlů za hodinu. Když urazil asi tak jednou svou délku, obrovskou loď pomalu zastavili a ukotvili zvláštními kotvami na dně řeky a připoutali osmnáct centimetrů silnými ocelovými lany za oka, přinýtována na trupu lodi.
Když se davy lidí vynadívaly na plující loď- největší pohyblivý objekt na světě všech dob - rozešly se do ulic Belfastu. Loď samotná byla potom odpoutána od kotev a pět remorkérů ji odvleklo do jiného přístaviště.
Lord Pirrie s chotí pohostil v loděnici na Queen’s Island vybranou společnost vzácných hostů. Při tomto slavnostním obědě se ozývala blahopřání na všechny strany. Novináři a další důležití hosté dostali pozvání na oběd v belfastském hotelu Grand Central a po něm k nim promluvili představitelé loděnice Harlan and Wolff a rejdařství White Star Line.
2024 ©