Titanic ,,Nepotopitelná" loď snů

Anetś DeRamburg  číst dál

Vtipy  číst dál

Studio chtělo do hlavní mužské role obsadit Matthew McConaugheyho, ale Cameron trval na DiCapriovi. Uvažovalo se i o Macaulay Culkinovi. (don corleone) číst dál

Seznam chyb ze zdroje WWW.KFILMU.NET číst dál

Gigantický film o velké tragédii, která vzrušuje svět více než šestaosmdesát let. Jeho zrod provázely legendární potíže, ale i obrovské úsilí a doslova technické zázraky. Je to nejdražší z dosud natočených filmů. Diváka okouzlí Titanic v dosud nejvěrnějším provedení i unikátní filmové záběry skutečného vraku. číst dál

Vrak nešťastného Titaniku, ponořený v hlubinách oceánu čtyři sta mil jižně od Nového Foundlandu, nebyl nikdy zapomenut a čas od času se ve světovém tisku objevovaly zprávy o plánech na jeho nalezení a vyzvednutí. Bezprostředně po katastrofě milionářské rodiny Astorů, Guggenheimů a Widenerů společně konzultovaly otázku vyzvednutí Titaniku americkou firmou Merritt and Chapman, specializovanou na podmořské záchranné práce. Chtěly najít těla svých mrtvých a řádně je pohřbít. Přestože byly k dispozici dostatečné finanční prostředky, specialisté věděli, že taková operace není tehdejší technikou proveditelná. Zvažovali alespoň možnost shodit na mořské dno dynamitové nálože, jejichž exploze by mohly některá těla vynést na hladinu. Ale i od toho bylo nakonec upuštěno. číst dál

Vyšetřování ztráty parníku Titanic číst dál

Ve středu ráno 10. dubna 1912 byl na nástupišti číslo 12 největšího londýnského nádraží Waterloo přistaven zvláštní vlak společnosti White Star Line. Pokaždé, když z přístavu Southampton vyplouval na pravidelné lince spojující Evropu se Severní Amerikou některý z velkých osobních parníků společnosti, čekal tento vlak, složený jen z vagónů první třídy, na cestující, kteří poslední noc strávili v Londýně. číst dál

se kapitánem byl tehdy tvrdý chlebíček. Smith začal ve věku šestnácti let jako plavčík na plachetnici. Během anglo-búrské války sloužil jako kapitán v Královské námořní záloze. V době, kdy převzal velení Titaniku, mu bylo šedesát let, pro společnost White Star se plavil třicet let, z toho dvacet pět let v hodnosti kapitána. Kdosi spočítal, že do první plavby Titaniku měl kapitán Smith za sebou již dva milióny mil plavby ve službách společnosti. White Star Smithovi plně důvěřovala. Jmenovala ho komodorem své flotily a svěřovala mu velení nad nejnovějšími a nejlepšími zaoceánskými parníky. Než nastoupil na Titaniku, velel kapitán Smith Olympiku. Z mužů na kapitánských můstcích pobíral nejvyšší plat - 1250 liber ročně, zatímco například kapitán Lord z lodi Californian, která nepřispěchala Titaniku na pomoc, dostával ročně 240 liber. Zachoval se i filmový snímek, na němž je kapitán Smith zachycen v uniformě se šosatým kabátem; má tvrdý límec, čtyři pásky na rukávech a s pečlivě upraveným vousem vypadá upjatě a důstojně. Důvěryhodný vzhled byl tehdy pro kapitána lodi stejnou výhodou, jakou je dnes pro pilota dopravního letadla. číst dál

Celkový počet cestujících III.třídy : 708 číst dál

Celkový počet cestujících II.třídy : 285 číst dál

Celkový počet cestujících I.třídy : 324 číst dál

Celkový počet osobních sluhů : 43 číst dál

Kapesní hodinky důstojníka Pitmana ukazovaly 2 hodiny 20 minut ráno. Bylo 15. dubna 1912 a nad Titanikem, největším a nejluxusnějším parníkem té doby, se zavřely vody oceánu. Zatímco "nepotopitelné" lodi nebylo pomoci, pro víc než patnáct set pasažérů boj o přežití v mrazivém Atlantiku teprve začal. Byli mezi nimi prý i Češi. Ale můžeme tomu věřit? číst dál

V první třídě bylo 324 cestujících, ve druhé 285 a třetí třídou cestovalo 708 pasažérů. To znamenalo, že ubytovací prostory I. třídy byly obsazeny ze 45% své kapacity, kabiny II. třídy ze 40% a III. třída ze 70%. Zámožní Britové dávali přednost lodím Cunardovy společnosti a nedali se na první plavbu na Titaniku nalákat. V první třídě proto převažovali Američané. Druhá třída byla obsazena většinou Anglosasy a mezi cestujícími třetí třídy byli Arménci, Italové, Syřané, Číňané, Rusové, Skandinávci, Holanďané a Irové. číst dál

Na palubě G byl pro rozptýlení sál pro míčové hry s 9 x 6 metrů velkým kurtem a ochozy pro diváky. Paluba G neprocházela celou délkou lodi, měla pouze příďovou a záďovou část, mezi nimi byly umístěny kotelny a strojovny. Příďová část dlouhá 58 metrů byla zpočátku asi dva metry nad čarou ponoru, ale směrem ke středu lodi se zvolna svažovala, na konci již byla na úrovni čáry ponoru. Bylo na ní ubytováno 45 topičů a mazačů a v 26 místnostech 106 cestujících III. třídy. Zbytek prostoru zaujímalo skladiště zavazadel cestujících I. třídy, lodní pošta a sál pro míčové hry. Za příďovou částí paluby... číst dál

Na palubě F byly v její přední části místnosti pro 53 topičů třetí směny a jinak - kromě 64 kajut II. třídy - se na ní nacházely hlavní ubytovací prostory III. třídy zabírající celou šířku lodi v délce 45 metrů. Dále byly na této palubě dva velké salóny, jídelna III. třídy a lodní prádelny. Před jídelnou, na pravoboku lodi, vyvolával údiv bazén o rozměrech 10 x 5 metrů - po Olympiku byl Titanicdruhou lodí na světě, která byla vybavena bazeném - a komplex tureckých lázní s pozlaceným interiérem ochlazovacích místností. Pro ty, kteří si žádali jejich služeb, byla v lázních k dispozici i masér... číst dál

Na přední části paluby E bylo ubytováno 72 přikladačů uhlí a 44 námořníků. Pak následovaly po celé délce paluby kabiny I., II. a III. třídy a kabiny stevardů a strojníků. číst dál

V přední části paluby D byly ubytovací prostory pro 108 topičů. Zvláštní spirálové schodiště spojovalo tuto palubu přímo s kotelnami, takže mohli odcházet na své pracoviště a vracet se, aniž procházeli ubytovacími nebo jinými prostorami sloužícími cestujícím. Následovala opět oddělená promenáda III. třídy a za ní blok kajut I. třídy. Poté přišla 25 metrů dlouhá hala I. třídy s impozantním schodištěm a 34 metrů dlouhá jídelna I. třídy s bílým obložením stěn, tvarovaným stropem a oddělenými výklenky, kde mohly v polosoukromí obědvat rodiny nebo menší společnosti. Za ní byla rozlehlá přípravna... číst dál

Následovala paluba C, první ze čtyř palub pokrývajících loď od přídě po záď. V její přední části, pod palubou příďové nástavby, byly umístěny kotevní navijáky k obsluze dvou hlavních bočních kotev, dále tam byla kuchyně posádky a jídelna pro námořníky a topiče. Za příďovou nástavbou následovala promenáda III. třídy na 15 metrů dlouhé takzvané mezinástavbové palubě a za ní rozsáhlá nástavba dlouhá 137 metrů se 148 kajutami I. třídy. Na této palubě se též nacházela kancelář lodního hospodáře a informační kancelář, kde se přijímaly i telegramy cestujících k odeslání bezdrátovým telegrafem. Dál... číst dál

Na palubě B vzbuzovala zvláštní pozornost dvě milionářská apartmá s vlastní promenádní palubou. Každé z nich zbudované v jiném stylu tvořily dvě ložnice, obývací pokoj, koupelna a předpokoj. Místnosti byly opatřeny namísto obvyklých kulatých lodních oken velkými okny palácového typu. Místo radiátorů parního topení byly zde instalovány krby, ve kterých se topilo kamenným uhlím. Vnitřní vybavení, nábytek a dekorace navrhovali přední umělci. Jestliže lodní lístek první třídy, se vším pohodlím a luxusem, který Titanic skýtal, stál kolem jednoho sta anglických liber, stála na vrcholu sezóny jedna cesta přes oceán v těchto apartmá 870 liber, což bylo tehdy 4 350 amerických dolarů (v dnešním kursu by to představovalo přibližně 50 000 dolarů, což je asi 1 milion Kč). Zadní část paluby B zdobila restaurace ve stylu Ludvíka XVI. se stěnami obloženými ořechovým dřevem světle žlutohnědé barvy a s velkými okenními výklenky zakrytými hedvábnými závěsy, kde nejvybíravější z cestujících mohli hodovat á la carte. Na přiléhající části paluby byla pařížská kavárna připomínající sluncem zalitou verandu, s dřevěnými konstrukcemi pokrytými popínavými rostlinami a s proutěnými židlemi kolem malých stolků. číst dál

Pod člunovou palubou byla asi 150 metrů dlouhá paluba A. Téměř celá byla využita k ubytování cestujících I. třídy. V přední části bylo 34 kajut a za nimi značný počet společenských místností včetně čítárny, písárny, kuřáckého salónu, haly a zimní zahrady. Po stranách vedly promenády. číst dál

Na nekryté člunové palubě bylo umístěno dvacet záchranných člunů. Z toho 14 velkých dřevěných, dva takzvané pohotovostní dřevěné kutry a čtyři skládací čluny; skládací se nazývaly proto, že po obvodu jejich plochého dna byla složena plátěná bočnice, která se zvedala a upevňovala dřevěnými vzpěrami; nebyly-li plátěné boky zvednuty, mohl člun fungovat jen jako vor. Tyto čluny byly běžně známé jako engelhardty podle jména dánského námořního kapitána, který je zkonstruoval. Velké čluny a kutry byly umístěny na obou stranách člunové paluby, na pravé straně byly označeny lichými čísly od 1 do 15 a na levé sudými od 2 do 16. Na každé straně jich bylo osm, číslovaných postupně od přídě k zádi, čísla 1 a 2 měly kutry. Skládací čluny byly označeny A, B, C a D; čluny A a B byly uloženy po stranách člunové paluby a B a C na krátké plošině tvořené stropem důstojnických kabin. Po spuštění kutrů 1 a 2 měly být na stejných člunových jeřábech spuštěny skládací čluny. číst dál

Nad palubami Titaniku čněly čtyři eliptické komíny, jejichž širší průměr byl 7,3 metru, tedy dostatečný prostor k průjezdu dvou lokomotiv vedle sebe. Mezi horními konci komínů a kýlem lodi byla vzdálenost 53 a půl metru. Tři přední odváděly kouř z topenišť kotlů a zadní komín, umístěný nad komorou turbíny, sloužil jako ventilátor. Do něj též ústilo potrubí odsávající pachy z lodních kuchyní. Ještě výš než komíny se tyčil přední a zadní stožár. Oba stožáry byly ocelové a na koncích ještě prodloužené nástavci z týkového dřeva. Na předním stožáru, 29 metrů nad čarou ponoru, bylo umístěno hlídk... číst dál

Asi 150 centimetrů nad kýlem, bylo vnitřní dno. Prostíralo se na devíti desetinách délky lodi, nekrylo jen malé úseky na přídi a na zádi. Na něm spočívaly pevně usazeny na ocelových deskách kotle, pístové parní stroje, parní turbína a stroje vyrábějící elektřinu. Zbývající prostory byly využity pro uložení nákladu, uhlí a nádrží s pitnou vodou. Tam, kde se nacházela pro chod lodi životně důležitá zařízení, se vnitřní dno zvedalo podél boků až do výšky 210 centimetrů nad kýl. Toto opatření zvyšovalo ochranu lodi při proražení vnější obšívky v nebezpečné oblasti u dna. Ve střední části lodi s... číst dál

Celé podpalubí Titaniku rozdělovalo patnáct příčných přepážek na šestnáct velkých vodotěsných komor. Přepážky označené ve směru od přídě k zádi písmeny A až P se zvedaly od vnitřního dna a procházely pěti, respektive čtyřmi palubami nad ním: první dvě a posledních šest dosahovalo k palubě D, šest přepážek ve středu lodi dosahovalo pouze k palubě E. Všechny vodotěsné přepážky byly zpevněny, aby odolaly značným tlakům, kterým mohly být vystaveny v případě neštěstí. číst dál

Titanic měl devět ocelových palub vzdálených od sebe 250 až 320 centimetrů. Nejvýše byla člunová paluba pod ní sedm palub označených odshora dolů DECK A až G, pod nimi paluba dna lodi a ještě níž, asi metr a půl nad kýlem, vnitřní dno. Pouze paluby C, D, E a F se táhly po celé délce od jednoho konce lodi k druhému. Člunová paluba a paluba A nedosahovaly až k přídi a k zádi, paluba G a paluba dna lodi pokrývaly pouze prostor v přední části lodi od kotelen po příď a v zadní části od strojoven po záď. číst dál

Titanic měl tři šrouby a kombinované pohonné zařízení. Tvořily je dvě skupiny čtyřválcových pístových parních strojů trojčinného expanzního typu, pohánějících dva třílistové boční šrouby každý o váze 38 tun, a nízkotlaká parní turbína, otáčející čtyřlistovým středním šroubem vážícím 22 tun. Kombinace pístových strojů a turbíny byla užita již dva roky předtím na parníku Laurentic, lodi podstatně menší (14 900 BRT). Osvědčila se, neboť snižovala spotřebu páry i nežádoucí vibrace. Po těchto dobrých zkušenostech byl stejný systém užit i na Olympiku a Titaniku. číst dál

Délka lodi:    číst dál

31. května 1911, kdy byl spuštěn Titaniku na hladinu, byl jasný a slunný den. Pracovníci loděnice se svými rodinami, návštěvnici a vážení hosté začali od časného rána zaplňovat prostory loděnice. Tribuny pro čestné hosty a novináře byly postavené poblíž místa, kde se vzhůru k modré obloze tyčily obrovské přídě. číst dál

Stavba velké námořní lodě trvá i několik roků. Je na místě osvětlit alespoň základní fáze tohoto složitého a technicky náročného procesu. číst dál

Kýl Titaniku byl položen v loděnicích fitmy Harland & Wolff na Queen´s Islandu u Belfastu 31. března 1909. Titanic se stavěl pod největším portálovým jeřábem na světě Arrol Gantry, bok po boku se sesterským Olympikem. Tři tisíce mužů usilovně pracovalo po dva roky a 31. května 1911, když Olympic již vyplouval na svou první plavbu přes oceán, byl Titanic spuštěn na vodu. Třináct minut po poledni se obrovitý trup dal na skluzu do pohybu a za dvaašedesát sekund se již pohupoval na hladině Irského moře. Slavnostní akt sledovaly z nábřeží velké davy diváků a pozvaných hostů. Byl mezi nimi i J. Pierpont Morgan, který za tím účelem přijel z Londýna, kde právě pobýval. Společnost White Star Line dokonce najala pobřežní parník k převozu stovek hostů do Belfastu, aby mohli být svědky velké podívané. číst dál

Thomas Andrews se narodil 7. února 1873 v Comber v Severním Irsku - 15. dubna 1912 zemřel. Byl lodní konstruktér, hlavní konstruktér Titaniku. Již od mládí projevoval Andrews nadšení pro stavbu lodí. V 16 letech, po ukončení školní docházky na Royal Belfast Academical Institution, nastoupil jako učeň do loděnice svého strýce Williama Jamese Pirriea, jedné z nejprestižnějších loděnic světa - Harland and Wolff v Belfastu. číst dál

Joseph Bruce Ismay (obvykle nazývaný jen J.Bruce Ismay nebo jenom Bruce) se narodil v roce 1862 jako nejstarší syn rejdaře Thomase Henry Ismaye. Jako na syna úspěšného otce byly na mladého Bruce kladeny hned od dětství veliké nároky. Byl poslán na prestižní soukromou školu v Elstree, později do Harow. V mládí vynikal jako úspěšný sportovec, zejména v tenise a při honech. Po ukončení školy pobýval se svým učitelem rok ve Francii, po té nějaký čas cestoval. Ve čtyřiadvaceti letech nastoupil ve firmě White Star Line, kde pracoval jako partner společnosti až do otcovy smrti v roce 1899. V roce 1888 se oženil s bohatou Američankou Julií Schieffeelinovou. číst dál

Lorda Pirrieho nemůžeme vynechat z příběhu Titaniku, neboť mu dal to nejcennější - myšlenku. Ďábelský nápad na stavbu nových velkolodí se zrodil v jeho hlavě. Pirrie se narodil roku 1847 v Quebeku, žil a vyrůstal však v Belfastu. V patnácti letech po neúspěchu na studiích nastoupil jako učeň v loděnicích Harland and Wolf. Svojí vlastní pílí se postupem času propracovával v žebříčku kariéry výš a výš a dotáhl to až na samotný vrchol. Stal se společníkem a později i výkonným ředitelem a prezidentem firmy. Na začátku 20.století provedl velikou modernizaci loděnice, která byla připravena stavět lodě do té doby nevídané velikosti. V letech 1899 až 1907 byl primátorem Belfastu a v roce 1907 získal titul barona. číst dál

Titan - předtucha nebo náhoda? číst dál

RMS Carpathia byl zaoceánský cestovní parník společnosti Cunard Line postavený ve slavných loděnicích Swan Hunter & Wigham Richardson. Její kýl byl položen v roce 1902. Carpathia byla standardní zaoceánská loď docela elegantního vzhledu se čtyřmi stožáry a jedním komínem. Byla 164 metrů dlouhá a 18 metrů široká a vážila 8600 tun. Loď měla posádku čítající 325 osob a kapacitu 100 cestujících v první třídě, 200 míst ve druhé a 750 ve třetí. Na svou první plavbu vyplula 5.května 1903 z Liverpoolu do Bostonu. Společnost Cunard Line přidělila Carpathii na transatlantické linky. Obdobně jako sestry Titaniku, i Carpathia byla za první světové války zabrána k armádním účelům. číst dál

HMHS Britannic (z anglického His Majesty Hospital Ship) byl třetím parníkem třídy Olympic, sesterskou lodí Titaniku a Olympiku. Byl postaven v loděnicích Harland & Wolff v Belfastu pro společnost White Star Line. Měl být nasazen na transatlantických linkách. Tento plán se však v důsledku vypuknutí první světové války musel změnit. Loď později převzalo britské námořnictvo a přeměnilo ji na plovoucí nemocnici. číst dál

Kýl Olympiku, první z tria velkolodí White Star Line, bylo položen 16.prosince 1908. Od té chvíle pracovaly tisíce dělníků na hrubé stavbě parníku v suchém doku až do 20.října 1910, kdy bylOlympic spuštěn na hladinu řeky Lagan. Všechny další práce pokračovaly již na vodě, a to až do 29.května 1911, kdy Olympic vyplul prvně z přístavu na dvoudenní zkušební plavbu. V náročných testech prospěl na výtečnou, inspektor Francis Carruthers vydal osvědčení o způsobilosti k plavbě bez sebemenších výhrad. Po té byl Olympic slavnostně předán majitelům a 14.června se vydal na svoji první cestu přes oceá... číst dál

Společnost White Star Line založil Thomas Henry Ismay po té, co roku 1867 odkoupil práva na krachující anglické rejdařství Wilson and Chambers. Zachoval původní vlajku s bílou hvězdou na červeném pozadí a podle ní nazval novou společnost. Svůj obchodní talent osvědčil Ismay, když krátce po převzetí podniku uzavřel exkluzivní dohodu s loděnicí "Harland and Wolf". Podle ní se White Star Line zavázala objednávat stavby svých lodí jen u této loděnice, naopak vedení Harland and Wolf přislíbilo, že nebude pracovat pro konkurenční rejdaře. Harland and Wolf měla dále právo stavět lodi dle vlastních plánů a bez ohledu na náklady. Je až neuvěřitelné, že toho loděnice nikdy nezneužila. Ihned po sepsání smlouvy objednal Ismay stavbu čtyř nových lodí, plachetnic s alternativním parním pohonem, a v roce 1871 oznámil pravidelné spojení na lince Liverpool - New York. Titanic byl registrován  v Liverpoolu ve svém domovském přístavu. číst dál

Loděnici Harland and Wolf založil roku 1858 Edward Harland, který koupil neprosperující Hicksonovu loděnici na Queen´s Islandu v Belfastu. Investorem, který novému podniku poskytl potřebnou finanční injekci, se stal Harlandův přítel Gustav Schwabe, strýc Gustava Wolfa,jež se stal společníkem loděnice v roce 1861. Edward Harland měl veliké plány, s jejichž pomocí chtěl vybudovat silnou a velkou loděnici, která by stavěla ty nejlepší lodě světa. Mezi novinkami, které zavedl při stavbě lodí, byl například systém rozdělení trupu vodotěsnými komorami, které zvyšovaly lodí, nebo také postranní kýly, které zpevnily trup lodi a podstatně snížily její výkyvy do stran. Investor Gustav Schwabe, blízký přítel Thomase Ismaye, pravděpodobně stál v pozadí exkluzivní smlouvy mezi loděnicí a White Star Line, která byla uzavřena v létě 1869. číst dál

V šedesátých letech 19. století vstupoval britský průmysl do období největší rozpínavosti a prosperity, do nejúspěšnější éry, jakou kdy zažil a patrně i zažije. Zejména stavba lodí a námořní doprava se rozvíjeli rok od roku. Stěží lze pochopit zrod Titaniku, pokud si nepřiblížíme lidi, kteří na myšlenku obří lodě přišli. Bez představy o nemilosrdné konkurenci mezinárodního loďařského odvětví - britského, amerického a německého - neporozumíme ani důvodům, které vedly k nápadu postavit tak mimořádné plavidlo. číst dál

Asi každý zná filmoví snímek od režiséra Jamese Camerona. číst dál